Příběh Kiry-část 4

11. května 2013 v 20:26 |  Příběh Kiry
Lev kterého milovala z celého srdce.Její milí také začal skákat a smát se.Ještě nikdy se necítili tak volní.Svoboda byla jejich.Oba skočili do vody a dívali se spolu na hvězdy.Potom vylezli a lehli si do trávy.Zaposlouchali se do šumící vody.Chvíli odpočívali,ale pak je něco vyrušilo.Nebylo to něco,ale někdo.Rašin,silný lev který jen udiveně a zaráz naštvaně zíral.Ti dva také zírali.Kiry se cítila provinile.Pak si uvědomila,proč by se měla cítit provinile za to že se zamilovala.Otec začal křičet.Z plna hrdla na cizince zakřičel:Jak se opovažuješ!Nikdo z černých lvů se nepřiblíží k mé dceři!NIKDO!Tak se ztrať a už se nikdy neukazuj u ní!Jen jednou tě u ní uvidím tak tě zabiju!ZABIJU!!Udivený lev se jen díval.,,Běž povídám!",,Promiň"Zašeptal krasavec a utekl.Kiry ještě nikdy nezažila takový smutek.Cítila jakoby tu svobodu co před chvílí získala.Jakoby se ztratila.Ztratila někde ve vesmíru.Neměla na výběr.Musela jít za otcem.Ve své jeskyňce plakala.Plakala tak jako nikdy.Dlouho nevylezla ze svého úkrytu.Nejedla a jen brečela.
,,Zlatíčko,musíš něco jíst.Na tady jsem ti přinesla kus prasete."Kastarika si dělala veliké starosti o svou holčičku.Kiry jen otočila hlavu na druhou stranu a dívala se na stěnu.Matka se jen na svou dceru smutně dívala.Nemohla pro ni nic udělat.Přeci se zeptala,,můžu pro tebe něco udělat?",,Ano,"řekla Kiry vážně.,,Ať otec přijme Azrana.",,Prosím tě,přece nejsi smutná kvůli lvovi.Život jde dál.S tím se musíš smířit."Pověděla matka.,,A co když se s tím nesmířím.Co se stane?"Vyletěla Kiry po matce.,,Já ti nic neudělala Kiry. Snažím se ti pomoct a ty na mě takhle."Jen to dořekla šla pryč.Kiry se dala zase do zuřivého pláče a sama pro sebe si říkala:,,nechci ztratit i matku,tak proč jsem tak zlá? Vždy jsem byla to hodné lvíče a teď je ze mě zrůda co křičí na vlastní mámu.Já nechci byt taková.Nechci,aby si o mně někdo myslel že jsem zlá."Přemýšlela o svém chování Kiry.Podívala se na kus vepřového.Po chvíli z něho spustila zrak.,,Ach…jak ráda bych zase viděla Azrana.Toho krásného lva,plného sebevědomí a humoru.Skromného,silného a rychlého.Chci být veselá.Ne!Já budu veselá.Jen se musím postavit tátovi,říct mu že miluji Azrana.Jestli řekne ne,tak…tak…uteču!"5ekla Kiry sebevědomě a vyšla z jeskyňky.Hvězda ji pálila do zad.Slyšela malého kolouška volat svou mámu.Jakoby slyšela bouřící se moře,několik kilometrů odsud.Chvíli si toho pocitu užívala.Potom šla za otcem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama